Jak zvládat panickou ataku?

Jaké to je mít panický záchvat? Jak poznat, že to, co právě prožíváte, je ta ataka, o které se v poslední době tolik mluví? Troufám si říct, že pokud jste někdy panickou ataku zažili, víte na 100 %, že to bylo ONO…

Bylo mi asi sedm, když jsem kvůli zaskočenému bonbonu přestala dýchat. Pár sanitek, injekce na uklidnění a ujištění, že dýchací cesty mám čistý. Že je to jen v mojí hlavě… Tak nějak to asi začalo, nebo možná onen traumatický zážitek jen zažehl dřímající oheň.

Je to jen v hlavě…

Každý, kdo podobný záchvat zažil ví, že hlava se v takové situaci od zbytku těla doslova odpojí a začne si žít vlastním zběsilým životem. Jako by základní instinkty zvířat při blížícím se nebezpečí začaly „fungovat“ všechny najednou. Tělo utíká, dělá mrtvého i bojuje zároveň. Každá buňka ve vašem těle se snaží prorvat na opačnou stranu než ta druhá. Srdce buší, před očima máte zatměno, celé tělo se třese, studený pot dává jasně najevo, že je vám pěkně ouvej.  Je to jízda, jízda, kterou vážně nechcete zažít.

Panická porucha je úzkostná porucha, řadící se dle MKN-10 mezi jiné úzkostné poruchy. Je charakterizována opakovanými paroxysmy masivní úzkosti (tzv. panické ataky), které se na rozdíl od fobie nevážou na žádnou konkrétní situaci a zpravidla je nelze předvídat.  (zdroj pani WIkipedie)

A proč se vůbec svěřovat?

Třeba aby někdo, kdo si podobnými pocity někdy prošel řekl: „jéé to znám, tak já to nemám jenom já“. A ještě spíš, aby si článek přečetl ten, kdo má podobného cíťu ve svém okolí a třeba ho alespoň o ždibík lépe pochopil. Pokud jste si totiž podobnými psycho traumátky nikdy neprošli, je skoro nemožné se do takových pocitů vcítit. Přitom stačí málo a můžete svému kamarádovi, přítelkyni nebo kolegovi opravdu pomoct. Jak na to?

Pomoci je třeba

Ptejte se

Nikdo není stejný, a proto jen sám dotyčný ví, co mu v daný moment pomůže. Už jen otázkou „jak ti můžu pomoct, jsem tu pro tebe“ můžete celou situaci změnit.

Nádech, výdech

Zkuste s dotyčným společně hluboce pomalu dýchat. Na deset dob nádech a na 15 výdech. Intervaly postupně prodlužujte. Dech je zásadním prvkem, který celý záchvat zhoršuje i léčí.

Nebezpečná blízkost

Buďte jen tak kontaktní, jak si ten druhý přeje (což btw doporučuji i v běžným životě :D). Mě osobně není příjemné, když mě během záchvatu někdo obejme, ale držení za ruku mi nevadí.

Voda a vzduch

Otevřete okno, přineste vodu nebo colu a studený hadr. Osvědčené triky, které zabírají i během běžné nevolnosti umějí zázraky.

Zábavy je třeba

Zkuste si povídat o běžných věcech, které se záchvatem nijak nesouvisí. Můžete si zahrát nějakou hru nebo počítat jednoduché slovní úlohy. Prostě donutit mozek myslet na cokoliv jiného.

Call me baby

Zavolejte tomu, komu je třeba. I když je mi 27 v těch nejhorších chvílích po vás budu chtít vytočit mamky telefon a v té nejkrizovější situaci je nutné zavolat i záchranku.

Pomalu ale jistě

Ujistěte dotyčného, že je v bezpečí, že ho neopouštíte, že neumírá, že každý záchvat jednou přejde! Seďte vedle něj a dělejte to, co vám říká…

Uf, tak to je pro dnešek asi vše. Děkuji všem, kteří to dočetli až sem. Nikdy nevíte, kdy se vám základní znalost o tom, jak pomoci sobě i jiným může hodit.  

4 Comments

  1. A teď jim ještě vysvětli, že to opravdu nikdo nedělá schválně, že se to nedá předpovědět a že za větu “to máš psychický” se smí střílet!
    P. S. Ten manuál je super!

    1. Myslim , ze osveta dela divy a ze uz ted je to lepsi jak pred 5 lety. Ale porad je jeste co zlepsovat no 🙁

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *