A sranda může začít!

Máma mi vždycky říkala, že jsem chytrá a vtipná holka, takže mi přece tohle blogování musí jít samo. Nebo ani ne?


Oni se ale věci většinou snáz řeknou, než udělají, takže hodnotit ostatní je brnkačka, ale jít s kůží na trh, to už chce pořádný koule. Ty já teda vážně nemám, ale přesto jsem si řekla, co víc než svou důstojnost a váš drahocenný čas můžu ztratit? Zádrhelů jistě bude hned několik, protože už při samotném vytváření blogísku (slovo tak příšerné, že přímo volá o pravidelném používání) jsem se dost zapotila a věnovala tomu celý nedělní večer – takže to koukejte číst děcka!

Zádrhely

Technické srandy

Trochu SOCIÁLNĚ jsem si přišla při zadávání svých sociálních sítí, protože Pinterest používám jen pro hledání svatebních inspirací, což by mohlo mou drahou polovičku trochu vyděsit, Twitter jsem prostě doteď nepochopila (a ne díky ani nechci) a Facebook mám jen pro ty nejbližší (takže pro 567 lidí co se mnou chodily do školky a dědu Karla). Za to při nastavování českého fontu jsem si sáhla až na dno svých ajtý schopností a celý proces tak protáhla o hezký měsíc.

Gramatika

Když už jsme u toho psaní, který k blogískování přeci jen patří, máme tu zádrhel číslo dvě. Už od základní školy jsem tak trochu dyslektik. Třeba když se na základce mělo předčítat nahlas, nenápadně jsem se snažila vypočítat, kdy na mě přijde řada a dopředu si daný odstavec připravit (což k mé a spolužáků smůle většinou nevyšlo). No a kromě čtení jsem měla z diktátů samý koule (takže je asi přeci jen mám…) a u mých seminárek potila krev celá rodina. Ale protože snů se přeci NESMÍME VZDÁVAT, rozhodla jsem se, že se psaním začnu živit (to dává smysl, ne?). Takže jsem se stala velkou píaristkou a novinářkou (o moji rozjeté kariéře zase jindy) a teď vlastně i veleúspěšnou blogerkou.

Lenost a tyhle věci

Posledním problémem by mohla být všemi známá lenost nebo stud, když mi začnete psát ošklivý komentáře, nebo ještě hůř, když jediný kdo moje články bude číst, bude mých pět nejbližších, který to mají rozkazem. A taky, že mi dojdou nápady, nýbrž můj francouzský buldoček Ťula odmítne být mou múzou….

No, a pokud jste to dočetli až sem, tak vám z hloubi duše gratuluji!

Ps: Jestliže jsem tu gramatiku přeci jen nevychytala, je to proto, že kamarádky babička (která mi opravuje také veškerou mou profi novinářkou činnost) neměla čas. A pokud ti to vadí, můžeš mi to klidně začít opravovat TY. Ideálně teda ještě před tím, než se ztrapním před všemi těmi pěti lidmi, který mě budou číst.

Tak pac a pusu a zase příště.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *